Popis
Porta Soprana je středověká brána Janova: dvě vysoké věže s cimbuřím po stranách velkého oblouku na vrcholu pahorku Sant'Andrea. Byla východním vstupem do města a dnes označuje přechod mezi historickým centrem a moderním Janovem.
Stavět se začala v roce 1155 spolu s Barbarossovými hradbami, které se narychlo stavěly na obranu města proti císařovým choutkám. Jméno pochází od Superana: brána stála výš než zbytek města.
Průchod na tomto místě existoval už ve starším okruhu hradeb z 9. až 10. století, na cestě do Říma. Spolu s Porta dei Vacca je jednou z mála středověkých bran Janova, které se dochovaly do dnešních dnů.
Detailem, který stojí za to hledat, jsou dva latinské nápisy na vnitřních stranách oblouku. Mluví v nich sám Janov, ve verších plných rýmů: „Brání mě muži, obklopují mě nádherné hradby a svou udatností odrážím daleko nepřátelské střely“.
Pak varování cizinci: „Přinášíš-li mír, smíš se těchto bran dotknout; budeš-li hledat válku, odejdeš nešťastný a poražený“. Slovní hříčka je záměrná: středověké jméno Janova, Ianua, znamená latinsky právě brána.
Druhý nápis vyjmenovává vítězství nad Saracény, od Afriky po Španělsko, s dobytím Almeríe a Tortosy, a končí jmény konzulů úřadujících v roce 1155, kdy se začaly stavět nové hradby.
Věže si můžete prohlédnout spolu s nedalekým Kolumbovým domem, dnes domem-muzeem. Vedle brány se dochovaly i oblouky ambitu Sant'Andrea, jediný zbytek kláštera zbořeného v roce 1904 kvůli stavbě via Dante.
To, co vidíte dnes, je z velké části rekonstrukce. Od 14. století, kdy brána ztratila obrannou funkci, ji pohltily domy čtvrti Ponticello a nad obloukem vzniklo obydlí.
V těch místnostech žil v 19. století syn Sansona, kata, který popravil gilotinou Ludvíka XVI. V tomtéž století se z věží stalo vězení s bytem pro žalářníky.
Teprve architekt Alfredo d'Andrade na přelomu 19. a 20. století jí vrátil podobu, jakou musela mít ve 12. století, s cimbuřím a orly na hlavicích. Jižní věž zůstala uzavřená v obytném domě až do třicátých let, kdy byla čtvrť Ponticello zbořena.
Stavět se začala v roce 1155 spolu s Barbarossovými hradbami, které se narychlo stavěly na obranu města proti císařovým choutkám. Jméno pochází od Superana: brána stála výš než zbytek města.
Průchod na tomto místě existoval už ve starším okruhu hradeb z 9. až 10. století, na cestě do Říma. Spolu s Porta dei Vacca je jednou z mála středověkých bran Janova, které se dochovaly do dnešních dnů.
Detailem, který stojí za to hledat, jsou dva latinské nápisy na vnitřních stranách oblouku. Mluví v nich sám Janov, ve verších plných rýmů: „Brání mě muži, obklopují mě nádherné hradby a svou udatností odrážím daleko nepřátelské střely“.
Pak varování cizinci: „Přinášíš-li mír, smíš se těchto bran dotknout; budeš-li hledat válku, odejdeš nešťastný a poražený“. Slovní hříčka je záměrná: středověké jméno Janova, Ianua, znamená latinsky právě brána.
Druhý nápis vyjmenovává vítězství nad Saracény, od Afriky po Španělsko, s dobytím Almeríe a Tortosy, a končí jmény konzulů úřadujících v roce 1155, kdy se začaly stavět nové hradby.
Věže si můžete prohlédnout spolu s nedalekým Kolumbovým domem, dnes domem-muzeem. Vedle brány se dochovaly i oblouky ambitu Sant'Andrea, jediný zbytek kláštera zbořeného v roce 1904 kvůli stavbě via Dante.
To, co vidíte dnes, je z velké části rekonstrukce. Od 14. století, kdy brána ztratila obrannou funkci, ji pohltily domy čtvrti Ponticello a nad obloukem vzniklo obydlí.
V těch místnostech žil v 19. století syn Sansona, kata, který popravil gilotinou Ludvíka XVI. V tomtéž století se z věží stalo vězení s bytem pro žalářníky.
Teprve architekt Alfredo d'Andrade na přelomu 19. a 20. století jí vrátil podobu, jakou musela mít ve 12. století, s cimbuřím a orly na hlavicích. Jižní věž zůstala uzavřená v obytném domě až do třicátých let, kdy byla čtvrť Ponticello zbořena.