Popis
Národní galerie Palazzo Spinola je šlechtický palác v Janově, který zůstal takový, jaký byl, když se v něm bydlelo: fresky, nábytek, zrcadla a obrazy na svých místech, v srdci uliček na náměstí Pellicceria, a k tomu galerie mistrovských děl.
V roce 1958 ho markýzové Paolo a Franco Spinolové darovali státu se vším, co v něm bylo, pod jednou podmínkou: aby si zachoval podobu historického sídla. Prohlídka vás tak provede více než třemi stoletími života velkých janovských rodů.
První reprezentační patro zůstalo ze 17. století. Na strop salonu namaloval Lazzaro Tavarone v roce 1614 obléhání Lisabonu, čin zakladatele Francesca Grimaldiho; v salonech stojí původní nábytek, některý s vousatými hlavami vyřezanými na rozích, a visí tu portrét Ansalda Pallavicina od van Dycka.
Druhé patro je triumfem rokoka, které si v roce 1734 přála Maddalena Doria. Prohlídka vrcholí v Zrcadlové galerii, celé ze zlaceného štuku kolem Bakcha, Venuše a Amora, podle versailleské módy.
V jednom ze salonů stojí obrovské zrcadlo koupené v Paříži, které do Janova dorazilo po dobrodružné cestě: po souši až do Cádizu, pak po moři. Na stěnách visí obrazy Guida Reniho, Luky Giordana, Bernarda Strozziho a Valeria Castella.
V mezipatře zůstala historická kuchyně, taková, jaká byla na počátku 19. století: velké kolo pohánělo výtah, který vozil jídla do jídelny o patro výš.
Ve třetím patře, obnoveném po válečném bombardování, jsou vystaveny nejcennější kusy, mezi nimi Ecce Homo Antonella da Messina. Muzeu patří i Rubensův jezdecký portrét Giovanniho Carla Dorii. Točité schodiště vede na terasu s výhledem na historické centrum.
Za celou svou historii byl palác prodán jen jednou: Tommaso Grimaldi ho přenechal švagrovi Ansaldu Pallavicinovi, aby splatil velký dluh. Pak už vždy přecházel dědictvím, od Pallaviciniů k Doriům až ke Spinolům.
V jídelně visí portrét dóžete Agostina Pallavicina, prvního, který nosil korunu a žezlo. Získal je tím, že v roce 1637 prohlásil Madonu královnou Janova, aby republika už nestála o stupeň níž než evropští králové.
V roce 1958 ho markýzové Paolo a Franco Spinolové darovali státu se vším, co v něm bylo, pod jednou podmínkou: aby si zachoval podobu historického sídla. Prohlídka vás tak provede více než třemi stoletími života velkých janovských rodů.
První reprezentační patro zůstalo ze 17. století. Na strop salonu namaloval Lazzaro Tavarone v roce 1614 obléhání Lisabonu, čin zakladatele Francesca Grimaldiho; v salonech stojí původní nábytek, některý s vousatými hlavami vyřezanými na rozích, a visí tu portrét Ansalda Pallavicina od van Dycka.
Druhé patro je triumfem rokoka, které si v roce 1734 přála Maddalena Doria. Prohlídka vrcholí v Zrcadlové galerii, celé ze zlaceného štuku kolem Bakcha, Venuše a Amora, podle versailleské módy.
V jednom ze salonů stojí obrovské zrcadlo koupené v Paříži, které do Janova dorazilo po dobrodružné cestě: po souši až do Cádizu, pak po moři. Na stěnách visí obrazy Guida Reniho, Luky Giordana, Bernarda Strozziho a Valeria Castella.
V mezipatře zůstala historická kuchyně, taková, jaká byla na počátku 19. století: velké kolo pohánělo výtah, který vozil jídla do jídelny o patro výš.
Ve třetím patře, obnoveném po válečném bombardování, jsou vystaveny nejcennější kusy, mezi nimi Ecce Homo Antonella da Messina. Muzeu patří i Rubensův jezdecký portrét Giovanniho Carla Dorii. Točité schodiště vede na terasu s výhledem na historické centrum.
Za celou svou historii byl palác prodán jen jednou: Tommaso Grimaldi ho přenechal švagrovi Ansaldu Pallavicinovi, aby splatil velký dluh. Pak už vždy přecházel dědictvím, od Pallaviciniů k Doriům až ke Spinolům.
V jídelně visí portrét dóžete Agostina Pallavicina, prvního, který nosil korunu a žezlo. Získal je tím, že v roce 1637 prohlásil Madonu královnou Janova, aby republika už nestála o stupeň níž než evropští králové.