Popis
Galerie Palazzo Rosso je barokní sídlo rodu Brignole-Sale na via Garibaldi v Janově, které si uchovalo sály s freskami, nábytek i rodinnou obrazárnu: portréty van Dycka, plátna Guercina, Reniho, Veronese a Dürera.
Jméno má podle červeného průčelí, kde nad okny vystupují lví hlavy: lev je v rodovém erbu, vzepjatý pod švestkou, janovsky brignòle. S Palazzo Bianco a Palazzo Tursi tvoří Musei di Strada Nuova.
Ve druhém reprezentačním patře jsou nejslavnější sály. Čtyři sály Ročních období, které od roku 1679 vyzdobili freskami Gregorio De Ferrari a jeho tchán Domenico Piola, patří k vrcholům janovského baroka.
V Jaru Venuše a Amor svádějí Marta, v Létě vládne Ceres s klasy, v Podzimu sedí mladý Bakchus vedle Ariadny. Zima je chlapec, který se ohřívá u pánve se žhavým uhlím mezi výjevy z karnevalu a lovu.
Loggie Diany je malý divadelní kousek: malovaná iluzivní architektura vypadá jako palác v troskách, z jehož nebe sestupuje bohyně Měsíce k pastýři Endymiónovi, který spí u dveří.
V obrazárně vynikají portréty van Dycka, mezi nimi jezdecký portrét Antona Giulia Brignole-Sale a portrét jeho ženy Paoliny Adorno. Jsou tu i Umírající Kleopatra od Guercina, Svatý Šebestián od Reniho a Kuchařka Bernarda Strozziho.
Ještě výš je Miradore, vyhlídka paláce: odtud je výhled na historické centrum a celé město.
Palác vznikl v letech 1671–1677 pro dva bratry, Rodolfa a Gio Francesca Brignole-Sale. Aby dům nemusel rozdělit na dvě poloviny vedle sebe, dal architekt každému celé reprezentační patro.
V roce 1874 ho poslední dědička, Maria Brignole-Sale, vévodkyně z Gallieru, darovala i se sbírkami městu, aby Janovu přinesl ozdobu a užitek.
Bomby druhé světové války zničily velkou fresku salonu, Faethóna před Apollónem: dnes zbývá jen skica. V padesátých letech Franco Albini muzeum obnovil a navrhl slavné osmiboké schodiště, zavěšené na ocelových táhlech, s koženým madlem.
Nenechte si ujít
• Sály Ročních období.
• Loggie Diany.
• Portréty van Dycka.
• Miradore.
• Osmiboké schodiště od Albiniho.
Víte, že…?
• Intarzovaná parketová podlaha v komnatě Antona Giulia II. z doby kolem roku 1705 byla tehdy v Itálii novinkou: z těch let žádnou jinou neznáme.
• Monogram Antona Giulia II. se v jeho malém bytě objevuje desetkrát.
Jméno má podle červeného průčelí, kde nad okny vystupují lví hlavy: lev je v rodovém erbu, vzepjatý pod švestkou, janovsky brignòle. S Palazzo Bianco a Palazzo Tursi tvoří Musei di Strada Nuova.
Ve druhém reprezentačním patře jsou nejslavnější sály. Čtyři sály Ročních období, které od roku 1679 vyzdobili freskami Gregorio De Ferrari a jeho tchán Domenico Piola, patří k vrcholům janovského baroka.
V Jaru Venuše a Amor svádějí Marta, v Létě vládne Ceres s klasy, v Podzimu sedí mladý Bakchus vedle Ariadny. Zima je chlapec, který se ohřívá u pánve se žhavým uhlím mezi výjevy z karnevalu a lovu.
Loggie Diany je malý divadelní kousek: malovaná iluzivní architektura vypadá jako palác v troskách, z jehož nebe sestupuje bohyně Měsíce k pastýři Endymiónovi, který spí u dveří.
V obrazárně vynikají portréty van Dycka, mezi nimi jezdecký portrét Antona Giulia Brignole-Sale a portrét jeho ženy Paoliny Adorno. Jsou tu i Umírající Kleopatra od Guercina, Svatý Šebestián od Reniho a Kuchařka Bernarda Strozziho.
Ještě výš je Miradore, vyhlídka paláce: odtud je výhled na historické centrum a celé město.
Palác vznikl v letech 1671–1677 pro dva bratry, Rodolfa a Gio Francesca Brignole-Sale. Aby dům nemusel rozdělit na dvě poloviny vedle sebe, dal architekt každému celé reprezentační patro.
V roce 1874 ho poslední dědička, Maria Brignole-Sale, vévodkyně z Gallieru, darovala i se sbírkami městu, aby Janovu přinesl ozdobu a užitek.
Bomby druhé světové války zničily velkou fresku salonu, Faethóna před Apollónem: dnes zbývá jen skica. V padesátých letech Franco Albini muzeum obnovil a navrhl slavné osmiboké schodiště, zavěšené na ocelových táhlech, s koženým madlem.
Nenechte si ujít
• Sály Ročních období.
• Loggie Diany.
• Portréty van Dycka.
• Miradore.
• Osmiboké schodiště od Albiniho.
Víte, že…?
• Intarzovaná parketová podlaha v komnatě Antona Giulia II. z doby kolem roku 1705 byla tehdy v Itálii novinkou: z těch let žádnou jinou neznáme.
• Monogram Antona Giulia II. se v jeho malém bytě objevuje desetkrát.