Popis
Kostel San Donato je nejvýznamnějším příkladem janovského románského slohu: kamenný kostel z 12. století v samém srdci historického centra, ve čtvrti Molo, s osmibokou zvonicí, která vykukuje nad uličkami směrem ke Stradone Sant'Agostino.
Zvonice je ve skutečnosti takzvaná nolární věž, tedy postavená přímo na kostele: je to jediný příklad tohoto typu v Janově. Má vlysy ze zubořezu a tři patra sdružených dvojitých a trojitých oken, z nichž poslední přibylo při restaurování na konci 19. století.
Průčelí je prosté a strohé, z místního kamene, s portálem v bílých a černých pruzích. Překlad nad dveřmi je římský, převzatý ze starší stavby; rozeta a předsíňka jsou naopak přídavky restaurátorů.
Uvnitř dělí tři lodě dvanáct sloupů, které vyprávějí historii stavby. Šest žulových, každý z jednoho kusu, jsou znovu použité římské sloupy z první stavby; ty s bílými a černými pruhy pocházejí z rozšíření na konci 12. století.
Mistrovské dílo je v kapli svatého Josefa: triptych Klanění tří králů od Vlámy Joose van Cleve z roku 1515. Na křídlech je objednavatel Stefano Raggi se svým svatým patronem a Máří Magdalénou a nahoře Ukřižování.
V roce 1974 byl triptych ukraden a o tři měsíce později nalezen, ale bez rámu, který pak znovu vyrobili florentští mistři. Přes dvacet let zůstal v bezpečí v Palazzo Spinola a sem se vrátil až v roce 1996, po restaurování kaple.
Na stejném oltáři je Svatá rodina od Domenica Pioly, objednaná bratrstvem tesařů: i ona zmizela při krádeži v roce 1974 a o několik měsíců později se našla. Mezi nejstaršími díly vyniká Madona s dítětem ze 14. století od Nicola da Voltri.
Kostel kdysi uchovával, upevněné na překladu, čtyři kruhy z pisánských lodí ukořistěných v bitvě u Melorie v roce 1284. Po bombardováních v letech 1942 a 1944 byla střecha obnovena s viditelnými dřevěnými vazníky a boční apsidy byly znovu postaveny z kamene na základech z 12. století.
Večer se okolní uličky plní mladými lidmi a podniky. A je tu i legenda: v některé podzimní večery se prý v kostele zjevuje duch na smrt odsouzeného šlechtice ze 17. století, opřený o sloup a oděný do červeného saténu.
Zvonice je ve skutečnosti takzvaná nolární věž, tedy postavená přímo na kostele: je to jediný příklad tohoto typu v Janově. Má vlysy ze zubořezu a tři patra sdružených dvojitých a trojitých oken, z nichž poslední přibylo při restaurování na konci 19. století.
Průčelí je prosté a strohé, z místního kamene, s portálem v bílých a černých pruzích. Překlad nad dveřmi je římský, převzatý ze starší stavby; rozeta a předsíňka jsou naopak přídavky restaurátorů.
Uvnitř dělí tři lodě dvanáct sloupů, které vyprávějí historii stavby. Šest žulových, každý z jednoho kusu, jsou znovu použité římské sloupy z první stavby; ty s bílými a černými pruhy pocházejí z rozšíření na konci 12. století.
Mistrovské dílo je v kapli svatého Josefa: triptych Klanění tří králů od Vlámy Joose van Cleve z roku 1515. Na křídlech je objednavatel Stefano Raggi se svým svatým patronem a Máří Magdalénou a nahoře Ukřižování.
V roce 1974 byl triptych ukraden a o tři měsíce později nalezen, ale bez rámu, který pak znovu vyrobili florentští mistři. Přes dvacet let zůstal v bezpečí v Palazzo Spinola a sem se vrátil až v roce 1996, po restaurování kaple.
Na stejném oltáři je Svatá rodina od Domenica Pioly, objednaná bratrstvem tesařů: i ona zmizela při krádeži v roce 1974 a o několik měsíců později se našla. Mezi nejstaršími díly vyniká Madona s dítětem ze 14. století od Nicola da Voltri.
Kostel kdysi uchovával, upevněné na překladu, čtyři kruhy z pisánských lodí ukořistěných v bitvě u Melorie v roce 1284. Po bombardováních v letech 1942 a 1944 byla střecha obnovena s viditelnými dřevěnými vazníky a boční apsidy byly znovu postaveny z kamene na základech z 12. století.
Večer se okolní uličky plní mladými lidmi a podniky. A je tu i legenda: v některé podzimní večery se prý v kostele zjevuje duch na smrt odsouzeného šlechtice ze 17. století, opřený o sloup a oděný do červeného saténu.