Popis
Kostel Gesù, zasvěcený svatým Ambroži a Ondřeji, je barokní šperkovnice na náměstí Piazza Matteotti, pár kroků od Piazza De Ferrari a naproti Dóžecímu paláci. Jeho přepychový, pestrobarevný interiér ukrývá fresky, mramory a mistrovská díla Rubense a Guida Reniho.
Uvnitř se pohled hned zvedá k freskami zdobeným klenbám od bratrů Giovanniho a Giovanniho Battisty Carloneových s výjevy ze života Krista a Panny Marie, až ke kopuli s Triumfem jména Kristova, námětem typickým pro jezuitské kostely.
Na hlavním oltáři je Obřízka od Rubense, namalovaná v roce 1608 během jeho prvního pobytu v Janově. Druhý Rubens visí ve třetí kapli vlevo: Zázraky svatého Ignáce, na nichž zakladatel jezuitů osvobozuje posedlou ženu a vrací život dítěti.
Tento obraz vznikl v Antverpách v roce 1620 a byl poslán do Janova, protože si to v závěti přál Nicolò Pallavicino. Právě Pallaviciniové zaplatili přestavbu kostela, zatímco boční kaple financovaly nejbohatší rody města.
Ve třetí kapli vpravo, kapli Durazzů, je Nanebevzetí Panny Marie od Guida Reniho z roku 1616. O kousek dřív, v kapli rodu Raggio, má Ukřižování od Simona Voueta světlo a stíny v duchu Caravaggia a pod oltářem stojí betlém vytesaný Tommasem Orsolinem.
S těmito díly, která sem dorazila na počátku 17. století, se kostel stal kolébkou janovského baroka. Erby Durazzů a rodu Raggio jsou dodnes vytesané v mramoru a připomínají, kdo mistrovská díla zaplatil.
Příběh však začíná mnohem dříve. V roce 569 uprchl milánský biskup Honoratus před Langobardy do Janova a usadil se ve čtvrti prodavačů drůbeže, nedaleko katedrály: pro Milánčany ve vyhnanství tu vyrostl kostel zasvěcený jejich světci, Ambrožovi.
Jezuité, kteří do Janova přišli v roce 1552, ho do roku 1589 postavili úplně znovu podle návrhu jezuity Giuseppa Valeriana. Průčelí je naopak z 19. století: dokončili ho v roce 1894 podle Rubensových kreseb, poté co zbourali oblouk, který ho přímo spojoval s dóžecím palácem.
Uvnitř se pohled hned zvedá k freskami zdobeným klenbám od bratrů Giovanniho a Giovanniho Battisty Carloneových s výjevy ze života Krista a Panny Marie, až ke kopuli s Triumfem jména Kristova, námětem typickým pro jezuitské kostely.
Na hlavním oltáři je Obřízka od Rubense, namalovaná v roce 1608 během jeho prvního pobytu v Janově. Druhý Rubens visí ve třetí kapli vlevo: Zázraky svatého Ignáce, na nichž zakladatel jezuitů osvobozuje posedlou ženu a vrací život dítěti.
Tento obraz vznikl v Antverpách v roce 1620 a byl poslán do Janova, protože si to v závěti přál Nicolò Pallavicino. Právě Pallaviciniové zaplatili přestavbu kostela, zatímco boční kaple financovaly nejbohatší rody města.
Ve třetí kapli vpravo, kapli Durazzů, je Nanebevzetí Panny Marie od Guida Reniho z roku 1616. O kousek dřív, v kapli rodu Raggio, má Ukřižování od Simona Voueta světlo a stíny v duchu Caravaggia a pod oltářem stojí betlém vytesaný Tommasem Orsolinem.
S těmito díly, která sem dorazila na počátku 17. století, se kostel stal kolébkou janovského baroka. Erby Durazzů a rodu Raggio jsou dodnes vytesané v mramoru a připomínají, kdo mistrovská díla zaplatil.
Příběh však začíná mnohem dříve. V roce 569 uprchl milánský biskup Honoratus před Langobardy do Janova a usadil se ve čtvrti prodavačů drůbeže, nedaleko katedrály: pro Milánčany ve vyhnanství tu vyrostl kostel zasvěcený jejich světci, Ambrožovi.
Jezuité, kteří do Janova přišli v roce 1552, ho do roku 1589 postavili úplně znovu podle návrhu jezuity Giuseppa Valeriana. Průčelí je naopak z 19. století: dokončili ho v roce 1894 podle Rubensových kreseb, poté co zbourali oblouk, který ho přímo spojoval s dóžecím palácem.