Popis
Boccadasse je stará rybářská vesnice Janova: domy v pastelových barvách natěsnané kolem malé zátoky, čluny vytažené na břeh a kostelík u moře, na konci nábřežní promenády Corso Italia, asi 5 kilometrů od centra.
Město ji obklopilo, ale vesnice zůstala téměř taková, jaká musela být před sto nebo dvěma sty lety. A není to kulisa pro turisty: několik rybářů tu stále pracuje, vedle zmrzlináren, restaurací a malých galerií.
Srdcem je Piazza Nettuno, náměstíčko otevřené k pláži. Na horním konci vesnice stojí kostel svatého Antonína z Padovy, který na začátku 18. století postavili rybáři: na stěnách visí modely lodí zanechané jako votivní dary, vzpomínky na dramata lidí moře.
Za kostelem se otevírá vyhlídka Edoarda Firpa, terasa, odkud je vidět celá vesnice shora, s deskou, na níž jsou verše, které básník Boccadasse věnoval. Odtud se sestupuje po schodišti nebo ulicí Via Aurora, typickou ligurskou crêuzou.
Jiná crêuza stoupá na Capo di Santa Chiara, nad nímž se tyčí hrad Türcke, sídlo ve středověkém stylu, které v roce 1903 navrhl Gino Coppedè. Z vyhlídky pohled běží podél východního pobřeží až k výběžku Portofina.
Název možná pochází z „bocca d'asino“, tedy „oslí tlama“, podle tvaru zátoky, ale je to jen nejčastěji uváděná hypotéza. Legenda vypráví, že vesnici kolem roku 1000 založili španělští rybáři, kteří se sem ukryli před bouří: od jejich kapitána prý pochází příjmení Dodero, v okolí dodnes rozšířené.
Jistější je houževnatost obyvatel: když se v roce 1915 otevírala Corso Italia, projekt ji chtěl prodloužit až k domům, a jejich odpor to zastavil.
Proto doprava u kostela svatého Antonína zahýbá do vnitrozemí a nechává vesnici nedotčenou. Gino Paoli, který dlouho žil na Salita di Santa Chiara, věnoval Boccadasse píseň. A Andrea Camilleri sem nastěhoval Livii, janovskou snoubenku komisaře Montalbana.
Město ji obklopilo, ale vesnice zůstala téměř taková, jaká musela být před sto nebo dvěma sty lety. A není to kulisa pro turisty: několik rybářů tu stále pracuje, vedle zmrzlináren, restaurací a malých galerií.
Srdcem je Piazza Nettuno, náměstíčko otevřené k pláži. Na horním konci vesnice stojí kostel svatého Antonína z Padovy, který na začátku 18. století postavili rybáři: na stěnách visí modely lodí zanechané jako votivní dary, vzpomínky na dramata lidí moře.
Za kostelem se otevírá vyhlídka Edoarda Firpa, terasa, odkud je vidět celá vesnice shora, s deskou, na níž jsou verše, které básník Boccadasse věnoval. Odtud se sestupuje po schodišti nebo ulicí Via Aurora, typickou ligurskou crêuzou.
Jiná crêuza stoupá na Capo di Santa Chiara, nad nímž se tyčí hrad Türcke, sídlo ve středověkém stylu, které v roce 1903 navrhl Gino Coppedè. Z vyhlídky pohled běží podél východního pobřeží až k výběžku Portofina.
Název možná pochází z „bocca d'asino“, tedy „oslí tlama“, podle tvaru zátoky, ale je to jen nejčastěji uváděná hypotéza. Legenda vypráví, že vesnici kolem roku 1000 založili španělští rybáři, kteří se sem ukryli před bouří: od jejich kapitána prý pochází příjmení Dodero, v okolí dodnes rozšířené.
Jistější je houževnatost obyvatel: když se v roce 1915 otevírala Corso Italia, projekt ji chtěl prodloužit až k domům, a jejich odpor to zastavil.
Proto doprava u kostela svatého Antonína zahýbá do vnitrozemí a nechává vesnici nedotčenou. Gino Paoli, který dlouho žil na Salita di Santa Chiara, věnoval Boccadasse píseň. A Andrea Camilleri sem nastěhoval Livii, janovskou snoubenku komisaře Montalbana.